ITALSKÝ KRÁTKOSRSTÝ OHAŘ
Bracco Italiano
Z HISTORIE:
Kdysi existovaly dva regionální typy těchto psů: jeden byl z Piemontu, lehký, který dost připomínal francouzského krátkosrstého ohaře, druhý, těžký, byl chován v Lombardii. Následkem křížení těchto dvou variant s italským honičem, segugiem a s asijským mastifem, vznikl současný italský ohař. Jiná hypotéza mluví o tom, že v jeho žilách koluje i krev psa Svatého Huberta. Současný italský krátkosrstý ohař pracuje dost pomalu, je to stejně schopný stavěč jako přinašeč. Během svého dlouhého vývoje prodělal málo změn. Přesto je málo známý mimo hranice svojí domoviny, dá se říci, že je ve světě téměř neznámý.
Povahově je to vyrovnaný, energický lovecký pes,ohař se všestrannými schopnostmi, který stejně rád pracuje na suchu, jako ve vodě. Je klidný, výborný společník, jemné povahy, i když se někdy zdá tvrdohlavý, pod jeho drsným zevnějškem se ukrývá velká ušlechtilost.
Již v období renesance bylo toto plemeno známé a velmi vyhledávané. Od této doby si italský ohař uchoval svoje kvality a schopnosti nezměněné až do 21. století a je na dnešních kynolozích, aby jej pro svět znovu objevili.
FOTO PSA APOLLONA PŘIDÁNO; TEXT PŘEVZAT ZE ZPRAVODAJE
KLUBU CHOVATELŮ BRETAŇSKÝCH OHAŘŮ č. 1 / 2004